Reakce na letní tábor, očima dobrovolníků:
„Tak je další tábor za námi. Ať už to byl pro někoho první tábor, pro někoho již několikátý, všichni jsme si ho užili. Vždy se vracím naplněna spoustou energie, spoustou krásných vzpomínek. Ať už jsme prožívali chvíle radostí a štěstí, byly to i minuty smutné a plné slz.
Přestože si někdy tak strašně lezeme na nervy, máme chuť si sbalit kufry a jet domů, vždy nám dojde, že to neděláme pro sebe, děláme to pro někoho jiného. Děláme to, abysme udělali radost někomu jinému. Je to myšlenka, i pojetí, které spousta lidí nevnímá, neuvědomuje si v dnešní uspěchané době lidské priority.
Prožili jsme krásných 10 dní. Cestovali jsme časem. Letošní tábor byl výjimečný v tom, že děti procvičovali spoustu vedomostních věcí. Seznámili se s Praotcem Čechem, Bivojem, Libuší, svatým Václavem, Karlem IV., Zikmundem, Janem Husem, Janem Žižkou, Rudolfem II., Marií Terezií, T.G. Masarykem, Edvardem Benešem, Heydrichem, parašutisty. Vyráběli jsme luky, učili jsme se s nimi střílet. Absolvovali jsme překážkové dráhy, rytířský turnaj. Vyráběli jsme golemy, dokonce jsme ho i navštívili ve sklepení. Absolvovali jsme šipkovanou. Učili jsme se bojovému umění Assassinů. Psali jsme diktát podle Marie Terezie. Děti si samy vyrobily týmové vlajky, složily samy písničku na melodii Ach synku, synku. Měli jsme menší plavecké závody na bazéně. S dětmi jsme pařili, užívali jsme si dny i noci. Zažili jsme krásnou stezku odvahy, která měla a zase něco nového. Užili jsme si neskutečnou punk párty, na kterou děti ani my nezapomeneme. Vyrobili jsme si punk trička, všichni jsme se stali na noc Punkery.
Kapři pomáhají i jiným, spojili jsme se skupinou Onka, vytvořili jsme další část naši rodiny?
V celém závěru jsme porazili temného krále, díky našemu vyvolenému Adam Jůna. Našli jsme společně pravdu? Co je pravda?
Ať už všichni pracujeme, studujeme, jsme v tom společně. Jsem šťastná, že mám svou druhou rodinu. Kapří rodinu a spoustu dalších přátel z celé republiky. Nic není víc než láska a přátelství. Za to vše jen díky Ivan Jůna, který nás dal dohromady. Miluju Vás“
„Opět se rok s rokem sešel a je zde čas vzpomínek. Krásných vzpomínek na úžasný tábík s těma nejlepšíma Kaprama. Opět je zde čas, kdy jsem na malé kousíčky rozebraná a bude trvat nějaký ten čas, než se poskládám. Pomíchané emoce při prohlížení fotografií kdy se radost, štěstí a hřejivý pocit u srdce smíchá s hořkostí a slzami, protože už jsou to vlastně jenom vzpomínky. Přála bych si, aby tábík a celá kapří rodina byla mou denní realitou a do práce a všedního života bych si odskočila jen na krátkou přestávku.
Kaprem jsem již 10 let a jsem na to nesmírně pyšná. Dělají mě lepším člověkem, formují moje hodnoty a dávají mi smysl.
A podívám-li se zpět za letošním táborem, uvidím pokroky, radost, soudržnost, lásku, ale i únavu a porady.
Nelze popsat všechny pocity. Ale ty nejsilnější stojí za pár řádků.
Z malých kluků jsou velcí muži a přidávají se k nám i malé děti, které nám na táboře ukazují, jak přesně funguje kamarádství ve větší skupině dětí. Že jsme vlastně nebyli jiní . Jen těžko se dá pochopit několikahodinové Kryštovovo pochodování na jednu nohu. Že nedokážeme udržet krok s naší cvičitelkou Lucinkou. Jak je možné, že malý Víťa strčí do kapsy svými znalostmi všechny dobroše. Honzík už na konci poledňáku nenechá Víťu spát a díky tomu nepřijde pozdě na nástup. Dana ani jednou nenechala Peťu nikde samotného. Martínek si tábor letos užil tak, jako nikdy před tím. Anička se klidně nechá zasednout Peťou Holoubkem, protože se netrefil na židli. A takto bych mohla psát ke každému, protože si to zaslouží. Žijí naplno a jdou do všeho se vší vervou stejně jako do přetahované, kdy se nebojí padnout z vozíku.
Za zmínku ovšem stojí obětavost některých dětí, která mě opravdu hodně dojala a jsem na ně pyšná. Protože většina ,,zdravých,,dětí by nad tím ani neuvažovala . Při posledním dni jsme vybírali peníze na sdružení ONKA. A naše děti bez váhání vložily svoje peníze do kasičky na pomoc jiným a cizím dětem. Mohly si za ně koupit svoje oblíbené brambůrky či colu, ale neučinily tak. Myslím, že jsou nám všem dobrým příkladem. Pomáhají si navzájem celý tábor a pomáhají i ostatním.
To vše a mnooohem víc je krásným ukazatelem toho, že to dává smysl! Že jsem na správném místě, ve správný čas a se správnými lidmi !
Za to vše Vám moc děkuji!
PROTOŽE TOHLE JE PRAVDA! S Láskou
Miky Bobiky“
„Tak zase po roce…
Jsme prozili tech nejkrasnejsich 10dni….
Letni tabor pro “nase” deti….
Tesim se vzdy na zacatek leta….uz nekolik let po sobe..
Asi ty vsechny emoce nedokazu popsat slovy…Pocity stesti,spokojenosti…
Take i spoustu slz at uz dojetim nebo smutkem kdyz se loucime…(je jich cim dal vic..(asi starnu:).)
Strasne moc dekuji, ze jste moje druha rodina Kapři;)
Doufam,ze se zase vsichni spolecne sejdeme za rok!!!!
Ps: velke diky patri Ivan Jůna ,ktery vsechny tabory porada a nejen ty…proste je to kapitan SK Kapři.
Ps2: Punk neumira“
„Ahoj Ívo,
Posílám ti reakci na tábor.
Letošní tábor, vůbec nevím, čím to bylo způsobený, byl pro mě hodně náročný, jak po fyzické tak i psychické stránce.
Musím uznat, že jsem si ho i přes mou počáteční nemoc maximálně užila. Velice se mi líbilo, jak si děti navzájem pomáhali, aniž bychom jim něco říkali. Kolektiv nás dobrovolníků byl super, navzájem jsme se doplňovali a pomáhali si. Nebyl tam žádný článek, který by nefungoval, a nebo nějak zaostával.“
„Myslím si, že i přes mou počáteční skepsi k tématu, jsi měl téma krásně promyšlený a zpracovaný a bylo to poučné a zajímavé pro všechny. Punk party byla a bude legendární, vážně super nápad J.
Jediné co my trošku vadilo, ale chápu, že jsi toho měl hodně, tak je to, že se mi zdálo, že oproti loňským ročníkům jsi se méně zapojoval do programu, je to můj osobní názor, doufám, že se tě to nijak nedotklo, protože vím, že je to pro tebe se všemi přípravami a vším hodně namáhavé.
Velice ti chci poděkovat, za to, že jsi to tak promyslel a zvládnul. Jsem ráda, že jsem mohla být na táboře a být toho součástí.„
„Čau Evane ani si nejsem jistá, jestli jsem ti poděkovala za to, že jsi nás na tábík vzal, proto to dělám ještě teď.. Moc děkuju, vím, že to není samozřejmost! bylo to náročný a normálně neusínám, ale padám do komatu ale i tak jsem si to užila a naštěstí se Džouky dal hned zase dohromady, tak je to zas zpátky moje hodný miminko.
Tisíckrát jsme s Háňou řešili, že je nám líto, že jsme si z pěti zbyli jen my dvě, na druhou stranu jsme se shodli na tom, že to takhle bylo asi lepší, tak nějak líp jsme si to užili, minimálně já a Hanka doufám taky, byť to se mnou kolikrat neměla lehký, chudák…
Co mě mrzí nejvíc je to, že nejenže se holky vůbec neukázaly, s čímž jsem počítala, tak se dokonce ani jednou nezeptaly, je mi to líto a je to smutný, i jejich to byl kus života.
Vím, že jsi chtěl tak nějak shrnout naše pocity a tak a já nad tím od včera přemýšlím, ale tak nějak to pořád nemůžu poskládat fakt to byl asi první tábor, kterému nemůžu vytknout vůbec nic, hrozně jsem si ho uzila a odpočla a kromě tebe patří díky i všem, kdo si malého aspoň na chvíli vzali, abych měla chvíli pohodičku, takže doopravdy všem. Taky děkuji za to, jak nenáročné dítě jsem měla sice sigr, ale já o něm nevěděla, všechno zvládl sám…
Takže ještě jednou děkuju, ač jsem vyčerpaná úplně totálně, tak pořád převažuje ten spoko pocit a patří ti velký dik za to, že se ti do toho každý rok chce, byť každý rok říkáš, že už naposledy.. Byla by to obrovska škoda a myslím, že si to uvědomují všichni, včetně tebe“