Michaela Jůnová
Jako každý rok to uteklo víc, než rychle. Jako každý rok to bylo jiné. Jiné, nejen pro nové téma Mušketýrů, jiné pro trochu odlišné složení dobrovolníků, jiné, protože s námi bylo několik nových dětí a hlavně jiné díky nečekaným a neplánovaným situacím.
Počasí si s námi trochu hrálo a poslední dny nám i pár plánů překazilo. Přesto toho bylo hodně, deset dní naplněných zážitky. V pátek jsme si užili mega koncert kapely Claymore, tančili jsme historické tance, vyráběli kordy a pak šermovali jako Mušketýři (i jinak 🙂, malovali hrnečky, zpívali u táboráku, naše úžasná, náročná šipkovaná, byla díky třiceti stupňům ještě náročnější, v rámci canisterapie za námi přijeli tři úžasní retrívři, ještě před změnou počasí jsme stihli balónkovou bitvu, jeden večer nás
navštívil věštec a prozradil každému něco z budoucnosti a díky dešti byla ještě lepší stodolní stezka odvahy, středeční bazén je již tradice a slavné kapří diskotéky chybět nesmí.
Na deset dní se sešlo bezmála padesát dětí i dospělých, s hendikepem i bez, introverti i extroverti, ukecaní a mlčenliví, občas smutní, často veselí, názorově i povahově rozdílní a všichni s jedním cílem.
Připravit dětem nové zážitky, zažít nové zkušenosti, odpočinout si i se unavit, vypnout z každodenního stresu, pobavit se. Možná i zkušenost, jak tolerovat jiné názory, jiné chování, zkušenost, jak respektovat i toho, s kým nesouhlasím, jak udělat kompromisy, naučit se opravdu naslouchat druhým.
Pro mne nejsilnější zážitek? Dva týmy, modrý a červený. Ani jeden tým nemá dostatek pokladu na zakoupení části mapy. Jeden z týmu navrhne: „ tak se spojíme“ a jiný : „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Následovalo hromadné skandování. 🙂 🙂
Je to tak, jeden sám i s těmi nejlepšími úmysly , nic moc nezmůže, ale když své síly spojí s ostatními, dokážou zázraky.
