Dvakrát nelze vstoupit do téže řeky a dospělému se dětství už nikdy nevrátí. Tak začíná jeden z mých oblíbených citátů. I tak se téma letošního tábora na četná přání opakovalo podruhé.
Speciální jednotka Kapři nastoupila opět do Pluhova Žďáru na tvrdý desetidenní výcvik. Nemám zrovna vojenského ducha, ani zelená barva není mou favoritkou a tak jsem trochu váhala na své letošní účasti.
No, nakonec disciplínu mám ráda, zlepšit si fyzičku taky nezaškodí, ale především ty naše zlatíčka
s různými hendikepy a potřebami, kteří se těší celý rok! 🙂 Mnozí, již dospělí, nemají téměř žádné možnosti, jak být bez rodičů a zažít něco jiného. Známe se roky, někteří delší, jiní kratší čas.
A zase znova to bylo jiné. Zase znova to bylo úžasné. 🙂 😀
Kapitán Evan se ve vojenském prostředí cítí jako kapr ve vodě, tak nám ho Lucinka přejmenovala
na Huna Kapr. A už to frčelo. Nástupy, sebeobrana, zbraně, překážková dráha, vodní bitva,
elektroswing párty, diskotéka, celodenní „pochoďák“ ukončený poražením nepřítele (těch podvodníků) a Vášovým vypleněním Jůnovic rybízů, zpívání spolu s Péťou, výroba vojenských knížek, bazén, přednáška vojáků, přednáška Míšy Žoudlíka. Je toho hodně…. Nejspíš nejsilnějším zážitkem pro děti i dospělé, děcka i dobrovolníky byl noční výsadek. Vytuněný do posledního detailu, tma, déšť, adrenalin, statečnost a odhodlání.
Naše heslo bylo splněno a pochopeno a podle toho fungoval celý tábor.
One man one team
