S předtáborovou nejistotou to bylo asi ještě horší než minulý rok, neustálé změny pravidel do poslední chvíle, dotazy dětí i rodičů, na které nešlo jistě odpovědět. O to větší těšení na všech stranách.
Téma – Rytíři kulatého stolu – legenda o meči. Rytíři přijeli, natěšení na setkání, dobrodružství, zážitky. Po roce plném zákazů, změn, obav. Atmosféra byla prostě dokonalá celých deset dní. Jen těch 24hodin za den nějak nestačilo.
Družiny Svatá osma, Statečná srdce a Sportovci potřebovali plněním úkolů získat zpět meč krále Artuše Excalibur od Jezerní paní. Ale především potřebovali získat pro sebe a svého Artuše juniora pokoru a úctu ke svým bližním. Získali vše, co potřebovali, tábor si všichni užili.
A odjížděli spokojení a zároveň trochu smutní z konce. Jen si někdy říkám, jestli bychom se té pokoře občas neměli učit my od nich. Protože oni jí mají víc, než se někdy zdá. I s tím největším hendikepem zapojení do všech aktivit, i když v zápalu hry občas vypadnou z vozíku, nebo si spálí kolena. My starší se třeba někdy nemůžeme dívat, ale nikdo by určitě neměnil a šel do boje znova. Letos s námi byli i maličcí Toníček a Nelinka, zvládli to skvěle a ještě to posunulo atmosféru trochu jinam, protože děti i dospělí se prostě chovají nějak líp, když si ty drobky pochovají nebo pohladí.
No a BÁSNĚ, které napsali děti (dobře a dospělí) ve svých družinách mně (své královně) byl jednoznačně masakr. Královna byla a je dojata.
Velké poděkování patří všem na penzionu, neboť jsou s námi zapojeni, více zaměstnáni a je to hodně náročné.